"V případě 27 z celkového počtu 52 osob Vrchní soud žaloby zamítl v plném rozsahu. Nárokům vyhověl u zbývajících 25 osob, ovšem jen částečně. Přiznal jim náhrady v souhrnné výši 302 tisíc korun, což znamená pouze 5,39 procenta z původně žalované celkové sumy 5,6 milionu korun," přiblížil verdikt Vrchního soudu starosta Jiří Růžička a pokračoval: "Současně je ale nutno dodat, že někteří z částečně úspěšných žalobců jsou dlužníky města, proto dojde v jejich případě k započtení dluhů. V praxi to znamená, že ze soudem přiznaného odškodnění 302 tisíc korun bude započteno 130 tisíc a skutečně vyplaceno jen 172 tisíc korun."

Žalobci u Vrchního soudu uspěli jen částečně také v případě požadavku na omluvu. "Město se jim mělo omluvit v denním tisku a časopisech za průběh vystěhování, který označili za deportaci provedenou pod nátlakem. Podle soudu se ale nic takového neprokázalo. Přiznal jim pouze omluvu formou dopisu, a to za údajné omezení volby dalšího pobytu a způsobu života. Psaní v tomto duchu jsme již odeslali," řekl starosta.

Verdikt Vrchního soudu je sice pravomocný, je ovšem možné, že kauza bude mít pokračování u Nejvyššího soudu. Důvodem jsou vysoké náklady řízení, které je město dle rozsudku povinno uhradit a jejichž výši zvažuje rozporovat. "Přesahují částku 2,7 milionu korun, z čehož více než 2,6 milionu korun činí náhrady právní zástupkyně žalobců. Vrchní soud je protistraně přiznal v plné výši. Podle našeho mínění měl zohlednit skutečnost, že žalobci uspěli v řízení pouze v minimálním rozsahu, a to se mělo odrazit i ve výši nákladů řízení, které město musí uhradit," konstatoval na závěr starosta Růžička.

Shrnutí kauzy

V roce 2006 bylo město nuceno řešit demolicí špatný stav pavlačového domu u polikliniky. Tamní obyvatelé od města obdrželi nabídku náhradního bydlení v nově postavených tzv. kontejnerových domech na Poschlé, nebo mohli využít nabídku bezúročné půjčky na pořízení náhradního bydlení s dvacetiletou lhůtou splatnosti. Pro tuto možnost se rozhodly čtyři rodiny (52 osob). Ačkoliv jejich členy byli i neplatiči nájemného a město je na základě pravomocných verdiktů soudu mohlo vystěhovat bez náhrady, obdržely tyto rodiny půjčky v souhrnné výši 3,671 milionu korun. Město jim následně zprostředkovalo koupi domů na Prostějovsku, Olomoucku a Jesenicku.

Většina rodin však přestala půjčky splácet a přístup města v době stěhování označila za nátlak a deportaci. Těchto 52 osob s odkazem na utrpěnou psychickou újmu podalo na město žalobu, v níž žádaly odškodnění v souhrnné výši 5,6 milionu korun a omluvu v médiích.

Od roku 2008 se případem zabývají soudy. Krajský třikrát žalobu zamítl jako zcela neopodstatněnou, ale Vrchní soud vždy vyslyšel odvolání žalobců a kauzu vrátil na stůl soudu krajského. V posledním případě mu navíc nařídil výměnu soudce. Město se proti tomu neúspěšně bránilo dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR i stížností k Ústavnímu soudu ČR.

Nová soudkyně krajského soudu při čtvrtém projednávání kauzy vybídla protistrany k mimosoudnímu vypořádání. Žalobci prostřednictvím své advokátky oznámili ochotu stáhnout žalobu za těchto souhrnných podmínek: přidělení 7 městských bytů, náhrada újmy 700 000 korun, odpuštění dlužného nájemného 371 600 korun, odpuštění poplatků a úroků z prodlení 3 254 013,79 korun, odpuštění nákladů řízení 99 573,83 korun, odpuštění půjček 1 341 600 korun. K tomu je potřeba přičíst úhradu nákladů soudního řízení, které byly vyčísleny v případě mimosoudní dohody na téměř 3 miliony korun. Na mimosoudní návrh ale zastupitelé města nepřistoupili.

Krajský soud následně vynesl verdikt, na jehož základě přiznal rodinám náhradu újmy ve výši 661 tisíc korun. Po následném odvolání města nyní vynesl Vrchní soud pravomocný rozsudek, ve kterém výši náhrady snížil na konečných 302 tisíc korun.