"Jedná se o velký úspěch našeho kraje, kde se díky lidem a jejich vztahu k tradiční lidové kultuře daří udržovat živé kulturní zvyky. Právě ty dělají náš kraj jedinečným. O tyto kulturní statky musíme pečovat, k tradicím vychovávat děti a mladou generaci. A to nejde bez podpory aktérů místní kultury, proto je součástí našeho programového prohlášení i úsilí o rozvoj a podporu folkloru a kulturních akcí napříč krajem i žánry," okomentovala úspěch krajská radní zodpovědná za kulturu a školství Zuzana Fišerová.

Mečové tance jsou fenoménem, který patří k nejstarším projevům lidové taneční kultury na moravsko-slovenském pomezí. Společným prvkem ve všech lokalitách je kromě návaznosti na masopustní období starobylá řetězová a kruhová forma tance. V jednotlivých obcích se liší pojmenování tance, tanečníků i podobou prováděných tanečních figur. Svou typickou podobu mají kroje, šavle i další artefakty.

"Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku patří k nejstarší vrstvě taneční kultury, vykazují obřadní charakter s archaickými prvky, které podle doložených popisů z konce 19. století nevykazují zásadní změny. Tance tradované ve Strání, Bystřici pod Lopeníkem a Komni žijí ve svém přirozeném prostředí a jsou spontánně a přirozeně předávány dalším generacím s vědomím hrdosti a sounáležitosti," vysvětlil ředitel Slováckého muzea v Uherském Hradišti Ivo Frolec.

Nejstarší zmínka o šavlovém tanci z Uherskobrodska popisuje tanec Straňanů předváděný na zámku v Uherském Ostrohu kolem roku 1784. "Podrobně popisuje straňanský tanec Pod šable v roce 1880 učitel Alois Doufalík. Do kontextu tanců v evropském prostoru zařadil straňanské Pod šable, ale také tance bobkovníků a skakúnů, etnolog František Pospíšil v roce 1911," doplnila etnografka Marta Kondrová.

Ve Strání nese mečový tanec název Pod šable a tancuje ho vždy pětice mužů s dřevěnými šavlemi doplněná postavou gazdy, který řídí obchůzku, nosí dřevěný rožeň, na který napichuje nebo přivazuje darované naturálie. Komňu reprezentuje typicky pomalovaná skupina tanečníků, kdysi odvedenců. Jsou to takzvaní skakúni s vonicemi na klopách černých kabátů s šátkem kolem pasu. V Bystřici pod Lopeníkem pak mají tanečníci-bobkovníci vysokou výzdobu klobouku s péry a peřím a turecký šátek kolem pasu a přes ramena. Tanec s dřevěnými šavlemi tu vede košař s rožněm, který sbírá odměnu a dary do koše.

Analogii mečových tanců z Uherskobrodska můžeme nalézt například v jižních Čechách na Krumlovsku, Rožmbersku, Kaplicku, Doudlebsku a v okolí Trhových Svin. Zde je to známá růžičková koleda. Přesahují také do oblasti Západního Slovenska, kde jsou zaznamenány v regionu Búry - v obcích Borský Mikuláš, Borský Peter a Šaštín. Známé a stále živé jsou na chorvatských ostrovech Korčula a Lastovo, v Itálii v městě Bagnasco a doloženy jsou také v Belgii, Francii či Anglii.

"Hlavním důvodem vedení Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území naší země. Metodický pokyn pro vedení tohoto seznamu vydal Odbor regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury s vazbou na příkaz ministra a na Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví," upřesnila vedoucí Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje Romana Habartová.

Předkladatelem návrhu na zápis do seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury byla krajská příspěvková organizace Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, která je pověřena vedením Centra péče o tradiční lidovou kulturu Zlínského kraje.

Na seznamu jsou ze Zlínského kraje už zapsány: Slovácký verbuňk (2009), Jízdy králů na Slovácku (2009), Valašský odzemek (2012), Tradiční hody s právem na Uherskohradišťsku (2019). Slovácký verbuňk a Jízdy králů na Slovácku jsou také zapsány do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO).