Miroslav Oršulík pochází z Orlové na Karvinsku a do Zlína přišel jako mladý muž. Dodnes vzpomíná na řád, který získal v Baťově škole práce. Pracoval u Bati a následně ve Svitu. Dokud žila jeho paní, rádi spolu tancovali. Do lukovského domova důchodců přišel už jako vdovec. Jeho syn Miloslav prozradil: "Když volám tátovi a on je venku na procházce, říká: Tak a už jdu domů. Za to chci poděkovat personálu, že se tady lidé cítí být doma. Tatínek rád hraje Sportku: asi dvakrát týdně chodí do obce na poštu, to ho také udržuje v kondici."

Ředitelka Domova pro seniory Lukov Michaela Procházková obdivuje pana Oršulíka nejen pro jeho vitalitu, ale také oceňuje jeho pořádkumilovnost a to, že si sám na pokoji uklízí.

Jubilant se rád dívá na televizní seriály a těší se vynikající paměti. Se zájmem vypráví o systému studia a práce u Bati a také přesně ví, kolik kdy vyhrál ve Sportce. Nejvíc to bylo 31 tisíc. Kolik prosázel, s tím si hlavu neláme, počítá jen výhry. Je totiž životní optimista. Když se před dvěma lety dozvěděl, že ke stým narozeninám dostane od pojišťovny dar 2 000 korun, velmi se na to těšil.

Hejtman popřál panu Oršulíkovi hodně zdraví a Božího požehnání do té další stovky. "Jste pro nás příkladem, jak se lze dožít vysokého věku, je-li v životě řád a pořádek," řekl Jiří Čunek.