Jáma měla do oranžova propálené stěny i dno a výraznou uhlíkatou vrstva ve své výplni, obsahující uhlíkatý prach. Dále se zde nacházelo několik desítek kamenů, pět částečně spálených dřevěných klád, zlomky spálených lidských kostí, hrudky spálené hlíny, slitky skla a zlomky keramických nádob. To vše signalizuje, že se jednalo o místo vyhrazené pro spalování zemřelých, kteří byli na pohřebišti pochováni.

Takové objekty, latinsky zvané ustrinum, jsou podzemním ohništěm, tedy jámou vyloženou kameny po dně a stěnách pro dosažení a udržení vyšší teploty hoření, nad níž byla naskládána pohřební hranice z vybraných druhů dřev. Na ní ležel zemřelý a posléze byl spolu se svým osobním majetkem i milodary spálen. Po vychladnutí pohřební hranice byly spálené kosti nebožtíka spolu s roztavenými předměty sesbírány a naskládány do keramické urny a vloženy do mělké hrobové jámy. Ustrinum bylo vyčištěno a opakovaně použito ke kremaci dalších zemřelých.

"Potvrdilo se, že finance z rozpočtu Zlínského kraje byly vynaloženy účelně. Díky archeologickým nálezům a zjištěním jsme se zase posunuli o kousek dál ve znalostech historie," uvedla Zuzana Fišerová, radní Zlínského kraje pro kulturu.

"Z hlediska archeologického je tento objekt unikátem, na území České republiky bylo naposledy žároviště na germánském pohřebišti prozkoumáno v 30. letech 20. století v Kostelci na Hané nebo ve středočeské Stehelčevsi, ovšem bez odebrání jakýchkoliv vzorků. Moderně prozkoumané žároviště v Roštění, jehož výplň byla odebrána, je nedozírnou studnicí vzorků pro další přírodovědná a chemická zkoumání, například radiokarbonové datování, zjištění druhu dřev, použití druhů esencí a látek při pohřebních obřadech a podobně. Identická žároviště můžeme najít v oblasti středního a východního Polska, v przeworské kultuře, kde bylo takových objektů prozkoumáno kolem dvaceti," řekl Tomáš Zeman, odborný garant a vedoucí výzkumu.